Mám ráda dobu, kdy opadá listí a zůstanou jen holé kmeny. To vyrážím i do hloubky lesa, protože se nebojím, že v křoví někdo číhá. (Ano, seznamte se s jedním z mých iracionálních strachů.)

Stromy jsou nahé, všude je vidět. Cítím klid a bezpečí.

Stejně tak u sebe, stejně tak s druhými. Dobrovolná, darovaná, ... nahota rozpouští strach.

Ale jen v důvěře a v lásce.

Samozřejmě.