Sleduji pozorně aktuální dění, ale vyjádření jsem stále hledala. Dnešní dopoledne s dětmi mi konečně pomohlo si ho utřídit.


Už ani nevím, v kterém roce jsem na signály přišla. Ale pamatuju si dobře, jak jsem tady v prvním ročníku Katolické teologické fakulty UK, v roce 2008, narazila na nějaké diskuze, kde byla fakulta označována za modernistickou a další věci, které mě, jako řekněme "mladou idealistku", vyváděly z rovnováhy. Vím, že jsem to tehdy řešila s fakultním kaplanem, t.č. Prokopem Brožem. Už si přesně nepamatuju, co mi řekl, ale vzal mé obavy a otázky vážně a povídali jsme si o tom dost a já si pak našla jakýsi svůj postoj k dané věci. Otázka "signály-já-fakulta" byla v průběhu let různě živá, ale nikdy nevymizela, ale o tom psát nechci.

Mám dvě děti. Mým snem bylo, aby vyrůstaly v co nejpříjemnějším a nejlaskavějším prostředí. Chtěla jsem je dát.do institucí.co nejpozději, aby se brzy nesetkaly se sprostými slovy, šikanujícími dětmi či učiteli. Jenže ouha, se sprostými slovy má problém sám jejich otec a jejich matka na staršího občas křičí, když jí ujedou nervy. Děti na hřištích strkají a nechtějí se střídat na klouzačce. Ideální svět se rozplynul dřív, než stihl začít... A tak na to jdu jinak. Nemůžu své děti uchránit před zlem, nemůžu je uchránit ani před sebou samou. Co ale můžu je vysvětlovat jim situaci. Pomáhat jim získat na situaci náhled a zaujmout postoj. Rozhodnout se, jak se budou chovat ony samy.

Signálnické prostředí, hlavně diskuze, ale nejen v "LH" (teď myslím typově, před ním, než vznikla), ale i v ŽMM, mi přinesly hodně slz, hodně nervů, hodně pocitů, kterých jsem se sama lekla (Vždyť to je úplná blbost, co píše!), ale naučily mě pracovat s emocemi, ověřovat si fakta, pokud si jimi nejsem jistá, dohledávat zdroje apod. Snažím se taky pracovat s emocemi druhých, ve smyslu psát tak, aby to bylo co nejlépe pochopeno, varovat se osobních soudů apod. Učím se mnohé.


Proto bych byla pro zachování co největší svobody, kdy se netoleruje to opravdu podstatné. (Líbí se mi, že slu-nicko netoleruje v LH "KHS ani Buonaseru", alespoň tomu tak bylo, co si pamatuju.) Ačkoli to občas přináší věci, které s člověkem zamávají.

Zároveň - ale to přiznám se nevím, jak udělat přesně - nabídnout příchozím, zejména těm nejmladším, jakého si průvodce (nejlépe osobu), který jim to, na co občas narazí a co je vyděsí, pomůže zpracovat.

Aby signály nebyly "rodičem", co "umetá cestičku", ale ani nenechá mladého "svemu osudu", ale doprovází ho po cestě, která je různorodá a černé nemusí být vždy špatné. Ale znovu opakuji, nevím, jak to udělat. Kdyby tu byla nejaka skupina dobrovolníků, která by se o nově příchozí zajímala... Vlastně funkce dveřníků...


Osobní P. S. Přimlouvám se za omezení vulgarismů, stále věřím, že na veřejnost patří jakási "kultivovaná mluva".

Nemám ráda mazání komentářů, ani, když si uživatel uvědomí, že přestřelil. Oceňuji odvahu komentář ponechat a omluvit se, nebo to dovysvětlit. Ale mazat zpětně komentáře, zvlášť ty, na které už někdo reagoval, je diskuzi zneprehlednujici.